Problémy s elektrikou mě provázely od začátku, už když jsme přiletěli, tak můj první dojem z Afriky – Guineji, byl posílen výpadkem elektriky. O to více se zintenzivní ostatní smysly a člověk si začne uvědomovat to všudypřítomné vlhko, pachy, na které není zvyklý, všudypřítomné nadšení ze shledání, žebráky a taky prach.
Je konec listopadu a přijíždíme do Kabaly (Sierra Leone). Řidič se cestou ztratil a tak se cesta trochu prodloužila. Blíží se večer a přesto, že by mělo být už po období dešťů, začíná pršet. Tak jako další večer a večery následující. Elektrika funguje odpoledne od sedmi do jedenácti, tak si alespoň vybalím a roztáhnu moskytiéru a chystám se spát. Začíná bouřka, takovou bouřku neznám. Tak blízko, tak jasně zbarvená obloha od blesků, které jsou neustále slyšet. Přemýšlím, zda jsem v bezpečí a usínám. V tu chvíli ještě nevím, že tahle první noc a zároveň poslední byla rušena jen tou bořkou.